Touha odpustit

Lepím Ti pusu lepící páskou,
ležíš bezmocně na smrtelné posteli.
Umřeš sama.
Křičí moje ústa
do prázdna.
Odcházím.
Letmo vidím Tvůj vyděšený výraz v Tvých očích
zrcadlící odraz mé samé po mnoho let.

Půjč si moje oči,
aspoň na krátký okamžik,
které vidí svět nádherný,
nezahalený do stínu ukřivděnosti,
i s tou bolestí,
kterou si mohu nechat u sebe,
pokud si budeš přát.

Ať se můj obraz Tvého konce může rozplynout.
A když se naše pohledy střetnou,

já v sobě ucítím:

Chci ti dát.


Tak moc Ti chci dát.