souzen za čekání

A tak čekám
s pusou dokořán
čekám
a ve tmě zatím
kvete kapička
vody,
padá,
chytnu ji
pod jazyk,
vlažnou,
jednou,
dvakrát,
třikrát,
a ticho
mě obepíná,
jako
svěrací
kazajka
pak v kotrmelcích
vzbudím
den.

Škvírou ve zdi
žebrá
tenký proužek
světla
o mou tvář,
povzdechnu si
nad tím.

Jsem
vášní
zrnka písku
v moři,
utíkám
ven
ze svého
vězení,
rozechvívám tenké
pavučiny,
utkané
z dlouhé chvíle
čekajícího
blázna.

Rozechvívám
se.

Do souzvuku
vzdechů
ve strunách
prachu
a vykročím
skrz vyčekané
mříže,
ano, vrátím
se s příchodem
večera
zpátky,
to vím.

..jednou..

..dvakrát..

..třikrát..

Po zdech
teskněsladké
cely,
vrátím se.
abych mohl
znovu..

..odejít..

..odletět..

..odplakat..

a odmlčet.

Sedm západů
ticha
žalářů.