Každý jsme samorost
v šedi dnů i ve smutku
jsme jiní, nač družnost
a netřeba nám statků.
Na venek jako přátelé
uvnitř však stále sami
skelet vypadá dospěle
na duši ještě dětmi.
Ač oděni,přeci jak nazí
potácíme se dál v lítosti
oheň nehřeje jen mrazí
žijeme v hluboké propasti.