Den po dni v kapkách stéká
neznaje budoucnost
však z kapek vzniká řeka
Ta pak v bodě smíření
vtéká do moře
a v něm jsme lapeni
A bezbřehost nás omývá
s tělem si hraje
a duši chladem přikrývá
Má duše – ten věčný bloud
raděj by chtěla
v tom moři utonout
Den po dni v kapkách stéká
…