~~~~~~
Ta bříza v parku u lavičky
oblékla se do bílé krásy,
tu sněhovou nádheru i střevíčky
jen tak už nesundá si.
A ten kaštan co vedle ní stál
měl bílou korunu,vážně,
připadal si snad jako pan král
k bříze se sklonil něžně.
A jako v pohádce nabídne rámě
té sličné bříze v bílém šatu
ukloní se jí,jako dámě
a už s ní tančí jak na parketu.
Z nebe jim padá hvězdný prach
a měsíc lehce
bubnuje na mraky,
vítr chtěl ten prach rozfoukat
rozezvučel však na střeše rampouchy.
Potom se kaštan bříze ukloní
a pošeptá,
děkuji ti krásná břízo za tanec
a těm zamilovaným co šli spolu v objetí
vysypal jen sníh za límec.
Těm dvěma to vůbec nevadí
a pod kaštanem i v zimě
dál se líbají…
~~~*~~~