Slova, která nic neznamenají

Slova, která nic neznamenají

Je to zvláštní, mít v hlavě příliš mnoho otázek,
těžko na ně otpovědi nacházet.
Co dělat, když je situace složitá,
není to jen vzpomínka prožitá.
Je v tom něco víc,
a já bych to klidně zakřičela z plných plic,
ale v tuto chvíli nezmůžu s tím dělat nic,
akorát je mi příšernej hic...
Stále mám v hlavě jednoho člověka,
co na na pravou ruku prsten navléká.
Nemyslím však, že zrovna o mě by stál,
možná by si rád jen se mnou hrál,
a jak to bude dál,
on bude zase největší král,
asi tak, jak si přál.
A já se na to budu dívat, ostatně jako vždycky,
budu dál hrát tu svou určenou roli nicky.
To je moje smůla, můj problém,
a to nemyslím v dobrém,
nechápu to proč právě já mám takové starosti,
vždyť já jsem dobrák od kosti,
co rád mlsá sladkosti.
Asi nikdy nedosáhnu toho, co bych si přála,
i kdybych se na každého jenom smála.
Nemám a nebudu mít to po čem tolik toužím,
proto se jentak po světě ploužím,
nemá to smysl, nemá to vůbec žádnou cenu,
prostě by to chtělo nějakou změnu.
Ať se snažím sebevíc,
nedostanu nakonec stejně vůbec nic.
Je moc pozdě na mé plané řeči,
svaly se mi únavou svírají v křeči,
mé oko skoro brečí,
a to mému organismu vůbec nesvědčí.
Vypadá to na to, že půjdu ulehnou ke spánku,
a nechám si zdát ten svůj sen o mém panu vysněném,
to je to nejlepší po mém dnu brobdělém,
protože si uvjedomuji, že tohle mi asi nepomůže,
je to jako být uvázanej k nějaký šňůře.
Tak teda,
poslední věta... prostě mi to nedá,
abych to nezakončila nějak pompézně,
doufam, že ještě k tomu všemu neskončím obézně.
I to se totiž může stát,
i když o to zrovna nemusíte stát.
Loučím se tedy a přeji dobrou noc,
bylo a je toho na mě prostě někdy moc..... :-)