Nad moje síly
Nad moje síly
mé kroky jen lehce splývají v davu,
a jako po parketu,
se mnou někdo smýká.
Zleva doprava a vpřed,
stále jdi jen vpřed,
ale jánejdu, já tančím,
a tolik užmě bolí nohy.
raz dva tři, raz dva tři,
ty kroky semi pletou,
a nikdo nepoleví,
je to nad moje síly.
Vláčí mě tam a zase zpět,
a sednout si smím jen na chvíli,
k čemu je mi, můj krásný vzhled,
když je to nad moje síly?
"zastav se, tanci,
synu veškeré hudby,
já užnemůžu,
jen kloužu po parketu."
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Vzpomínáš, jak jsem se na icq nedávno ptala, jestli neuvažuješ o tom, že bys třeba svoje básně proškrtala a nechávala třeba jenom některé sloky? Tohle by byl podle mě jeden z těch případů, kde by to stálo za uvážení... a to nemyslim jako kritiku, spíš jde o to, že mnohdy prostě opisuješ jednu věc pořád dokola, jen různými slovy, až to ztratí v závěru tu správnou "šťávu".
Sice to ukazuje, jakou máš úžasnou obraznost a umíš si s myšlenkou pohrát, ale to se hodí (aspoň podle mě, neodborníka na poezii) k nějaké experimentální poezii, ne k tomu, co píšeš ty. U tebe jde, myslím, především o pocit - a právě opakování jeho intenzitu oslabuje.
Ale samozřejmě je mi jasné, že se tu může objevit X komentů, které tento můj názor odmítnou... jen říkám, jak to vidím.
27.02.2007 13:24:00 | Gina Rocca