Indigo

Rozloučil jsem se sny,
Líbám se s nocí a její tmou,
Tančím si s měsícem, jejímy stíny,
Miluju s její samotou...
Potápím se do tmy,
Je hebká jako samet,
Potápím se do tmy,
A pláču pro noční svět...

Posloucháš písně deště
v inkoustovém hávu
v inkoustovém snu
v inkoustově modrém městě

A je to všechno co ti zbylo
chytáš kapky na okně
jen roztřesené slabé tělo
a světýlko kdesi na dně

Duše topící se v pláči
pro chladnoucí svět,
pro pár chladných vět,
pro krvavý květ,
co na srdci tě tlačí

Studené hlasy deště
v inkoustovém koutku
v inkoustovém smutku
v inkoustově modrém snu

Kde je skutečnost?
jen odraz obrazu,
chvíle nebo věčnost?
co přinese zkázu...

Co jen ti chci říct?
že topím se v indigu?
Snad vlastně radši nic
jen jít dál
jen jít dál

Posloucháš písně deště
v inkoustovém hávu
v inkoustovém snu
v inkoustově modrém městě

Jít od tebe a nebo k tobě
Být pohřben či dýchat v hrobě?
Být stínem nebo hlasem deště?
Být v inkoustově modrém městě...
zapomenout...
jen jít dál...