Mechanica Somnambulica

Labyrint z myšlenek a cest po paměti,
Probuzení jako šifra spletivětí,
Rozluštění času elektronických tiků,
Frenetickým řevem vryté seriály zvyků...

Noc jako Enigma bez řešení,
Pustá, však v zrnkách svých prostá není,
V řádu nekonečna rozbíjených kafehrnků,
Střepy tě chrání před časem tam venku...

Vakuum ranní, Valium večerní,
Jak běží čas, kde se ztratil cit?

Lithium a surreálné vězení?
Má snad chaos ve svůj kontrast entropický klid?

Na kterém z těch zrnek písku naučím se žít?