Ztracená krása

Malíř,
Jenž byl pro malování krás určený,
Neví co má malovat.
Vždyť jeho náměty byly zničeny.

Spisovateli,
Jenž měl o krásách psát,
Ruka nehybně stojí.
On nechce lidstvu o krásách lhát.

Básníkovi,
Jenž měl slovy o kráse potěšit,
Ústa zamrzla.
On neví o čem vlastně by měl mluvit.

Sochaři,
Jenž krásu v kámen vytesat měl,
V písek se ten kámen proměnil.
Asi věděl, že zkrátka by přišel.

Všichni mistři nehybně stojí,
Chybí jim motiv, chybí jim láska,
Co že duše jim zhojí ?
Toť zbytečná otázka …
.:.:.:.:Krása:.:.:.:.