Maminka

Za sklíčky brýlí unavená jezírka,
však stále plná lesku,
a kolem těch pavučin vrásek.

Za tím vším nejedna vzpomínka,
radostná i s trochou stesku
a život, jak přezrálý klásek.

To je moje maminka!?
Čas rychlostí blesku
postříbřil i ten poslední vlásek.

Droboučká a malinká,
sleduje svoji stezku,
čím dál je slabší její hlásek.

Až jednou nastane chvilinka,
kdy život povolí svou přezku,
přijdu o největší ze životních lásek.