KDYŽ NEMŮŽU SPÁT

Poloprázdná vana polyká krasobruslaře
ticho
soused zabíjí do zdi slova
bolest
výtah vozí jen stíny
snad
první kroky na měsíci
jsou jen slzy vzdálených galaxií
otočím se na záda
cítím tmu
jak mě svádí
okno
střepy snů
dýchají za dveřmi
bojím se
šeptají
jako nahé němé děsivé kulisy
žádná mimika úšklebky či pohrdání

víra chrlí pastýře
mrcho
křičí na schodech vdova
konec
na balkoně plápolají džíny
hlad
první hříšníci
laskavost boží zneužijí
rajská zahrada
pozná přetvářku započatou hru
jak pomalinku řadí
horko
výtrusy dnů
trousí ztráty věř mi
bojím se
hlídají
jako političtí psi nadpisy
ani smrt nás neubrání...