ODPOUTÁN BOŽÍM HODEM
vznáším se
vznáším
vysoko nad svým tělem
Božím hodem do sfér vynesen
nebojím se pádu
starostem dal jsem sbohem
vznáším se mimo jejich dosah
nebodá mě svým nožem závist
za rohem ani zrada nečíhá
jen se tak lehce pohupuji
rychlostí hlemýždí si létám
s očima zavřenýma
tykadla mám jak ze sametu
tiše si pobzukuji
ač nejsem blanokřídlý
nerozum se štěstím si pletu
a kolem se mnou plují
naznak vůči Zemi
úleva s radostí
kamsi odpařil se strach
něžně odpoután Božím hodem
opojně nasávám pro život svěží mízu
vznáším se
vznáším
jak pápěří ve svých snách
odhodil jsem i schízu
že nic nestíhám
Boží hod nakopl mě
a já si tiše levituji
směju se z výšky povinnostem
i všem kravinám
Praha, 25.12.2018
https://www.youtube.com/watch?v=QDV9iZviEiM
když se duše najde
je to nejvíc na světě
když se zvedne a rozesměje
je to nad všechny slasti
a světské radovánky
orgasmický náboj
zadostiučinění
blaženost
26.12.2018 05:04:09 | Móny
Pěkná klidová sebereflexe, ale u mě trvá tak krátce...do povinného (od slova "povinnosti", aby nebyla mýlka) příštího (Nového) roku. :-)
25.12.2018 15:21:25 | Lighter