Annapurna

Tma má světla paměť
stejnou pouze z dálky
mého bytí námět
- dnů s nocemi války

míjet nelze v sněních
bdělých, stejně vedle
jak ty noční, v černích
působí rozbředle

Annapurna bílá
zdá se mi po nocích
bělejší dnem byla
z ňader, sníh na bocích

toužím vzít do dlaní
je to tak, zapírám
nestoudnost v pokání
řas, oči zavírám

zrak odvracím od vnad
vztyčených k nebesům
patří jim, tolik snad
stačí říct k tělesům

panensky nadmutých
vrcholů mléčných žláz
bradavek v krajce.. sníh
odvál vítr, vsál mráz