Stopař

Hledám tvé stopy ve sněhu
a zřím je i když přebrodím řeku
a ocitnu se u opačného břehu
tehdy vím že jednoho dne budu mít
i střechu nad hlavou
když přestane lít
ano lít a říkám tomu tak
i když je to co padá

sníh, jehož vločka
a na mou tvár tak bolestivě dopada
jako kroupy
co dávají mé tváři strohý ráz
jsi to však ty kterou hledám ne jina
i když se sešeřila krajina
a utichl zpěv ptáků
jsi to však ty a ne jiná
a není to vůbec má vina
že mě nechceš
a vydáváš pravdu za lež
v jaké chaloupc bydlíš
nevím
ale máš napsáno načele
to co k ránu díš
a neprozradíš
že to co ke mě cítíš
já láska
ne nenávist
o kterou své stopy otíráš
hledám tvé stopy ve sněhu
avšak i bez sněhu a dokonce i bez iluzí
i v divokém dopadu na vršky střešních tašek
se mě nezbavíš
mě stopaře, co stopuje dokud se to dá
s urputností detektiva co vyšetřuje zločin
se vydáváš
na spěch k zimnímu palaci
kde tvé stopy nezmizí
na věky