tak tuhle si budu pamatovat dlouho. Fakt, moc pravdivá, myslím, že se v ní musí najít každý.
15.03.2007 23:40:00 | sejko_no_pi
Když v nás pláče dítě,
co o lásku prosí,
lhostejno, jak jsme staří...
Když vyprahlí toužíme
po kapce rosy,
aspoň ta slza svlaží...
:o*
01.03.2007 15:50:00 | Cecilka
...v každém člověku se čas od času rozpláče dítě, kterým byl... protože ví, že není cesty zpátky...
27.02.2007 21:06:00 | no
gregy, ten komentář byl zbytečný, chci tvoje komentáře, každého...ty si ale, se musím smát...
27.02.2007 19:12:00 | Jarky
Zajímavá a k zamyšlení. Řadím jí tímto do "úvahových", ačkoli sdělení je jasné - člověk se k němu musí propracovat..
Děkuji za komentář k dílku, vážím si jej moc.
Krásný večer
27.02.2007 18:21:00 | Aro
Nádherné...Žijme tedy tak ,aby naše děti neměly nevyplakané bolesti...a nenesly je s sebou jako břímě do svého dalšího života ....a pokud přeci jen bolest nastane ..ukažme jim,že naše náruč je a bude pro ně vždy přístavem....ať se děje cokoli...
26.02.2007 23:35:00 | Nút
Krásný, co k tomu ještě říct..?
..vždycky vyměknu, když jde o děti..
v tý básničce je toho hodně..
Se ti povedla!
26.02.2007 10:52:00 | La Suneteto
Děkuji za komentáře. Pokud se jako děti nevybrečíme, tak nás pak ty slzy provázej celý život, myslím. A není to nic dobrého. To vím.
26.02.2007 10:47:00 | Gregy
Ahoj, pěkné, celkem na zamyšlení. Ale asi by mne boleli slzy mých dětí než slzy něčeho co se nevrátí.
26.02.2007 09:27:00 | Morgenstern