Lucerny ve tmě

Z luceren už dávno

není cítit plyn

Už neobjímají

své město

jako kdysi

 

Byla jsi

mou lucernou

zasněženou

z mých

vzpomínek

 

Už dávno jsem

prohrál

bitvu

svou

s polštáři

v oblacích

kam uléháš

tak sama

 

Tma se mi

vkrádá

za nehty

jako tuž

co netuší

kde končí

linka

ukrytá

pod dlaní

neznámého

malíře

kterému

častokrát

říkáme

Osud

někteří

i Bůh

 

Pak jsi tu 

ty

jako jedna

z těch

nocí

bezesná

bezcílná

jako slepá

střela

 

a já se

propadám

se svým

učitelským

platem

hluboko

do bezedné

jámy

tvých

milenců

kterým

říkáš

 

dnes je to poprvé

 

Ale tma nekončí

proudí v mých

žilách s acylpyrinem

a pozdní kávou

horečkou

noci

někde mezi

tvými úsměvy

a pláčem

v údolí

pubických

snů

 

A pak jsi tu 

ty

tak svlečená

jako jedna

z mých luceren

zamlžených

ve tmě

co rozpouští

všechen

strach

a stud

nerozvážnosti

mládí

a posvítí na vše

co nikdy

nemělo

být

 

vidět