Všichni jsme byli takový

Jak naivní jsou ty krásné časy,
léta prvních lásek, poznání sebe a své krásy,
jak naivní jsou "malé" holky,
co chtějí si hrát na modelky.

Jak naivní ty holčičky jsou,
než poznají, že život není hrou,
a první kluk, který plamen v srdci zapálí,
je stejně za měsíc ošálí.
Svět už není dokonalý,
jaký chtěli, když byli malý.

Dospělost už na dveře klepe,
už nejsme děti, milý světe.
Otevři dokořán náruč,
navleč nám fádní obruč,
potom už zapomenem na tu první lásku,
co vtiskla nám do duše bezvýznamnou vrásku.

Už si nevzpomenem na ty krásné časy,
plné lásky, her, poznání, krásy...
A naše děti, jako na provázku,
poznají svou první krásnou lásku.