Nultá hodina

Rána jsou zlá když vzbudím se
a nemňoukaj kočky na římse,
světlo není,káva není,
bolí každé probuzení.

Ve tmě tmoucí budík zvoní,
nečekám na rozednění.
Náhle je tu konec snění,
zvonění to ráno změní.
Cinkot značí konec rána,
za mnou postel neustlaná,
že to zní tak jako hrana,
vnímá mysl rozcuchaná.

Nejsem mrtvý, nejsem živý,
jsem jen málo pohyblivý,
jsem koněm, co pozbyl hřívy,
nahý padám na kopřivy.
Jako tělo prosté síly,
cítím se teď v této chvíli,
z očí jen šeď za skly brýlí
z duše síťka na motýli.

Hodiny jsou hnusné/krásné,
světle, když je slunce jasné,
tmavé jsou když někdo zhasne,
nebo nulté - ty jsou strašné!

Ráná jsou jak z blešího trhu,
když je nultá na rozvrhu,
s čekáním na útrpení
bolí každé probuzení.