Okamžik

Ve stárnoucí kráse,

jež zrodila se někde v čase

napsáno bylo mnoho příběhů.

Když věci daly se náhle do běhu.

V jedné krátké chvíli,

v jeden okamžik,

dva tu náhle byli

a byl to jenom mžik.

Pak zmizeli a čas běžel klidně dál.

Nikdo se však nesmál a nikdo se neptal...

V nesmrtelné kráse,

jež byla jim snad osudem,

objali se v pase

a zarděli se se studem.

Náhle však někdo zhasnul svíci

a ve tmě věčnosti přející

snad se i zeptal.

Kdo ví, co bylo dál ...

Na kámen větrem vonící

položil novou kytici

v té chvíli a v ten okamžik,

v ten jediný mžik

vůbec nikdo se neptal

a vůbec nikdo se nebál, co bude dál ...

Na kámen květem voníci,

Na kámen větrem ošlehaný,

dáváme vždycky kytici,

jež zhojí naše rány.