SILENTIO....

V místech,kde před sebou neutečem
v dotyku,každý tak strašně sám,
vteřiny ticha počítám.
Všechny teď znějí jak rány mečem...

Nad obrázky snů,máš hlavu v oblacích
a já se dívám na své hrubé dlaně,
přemýšlím,proč vypadáš uplakaně
a mám strach,jestli tě neztrácím...

Kdo byl ten,co teď mezi nás
vyvěsil vexillum Silentia ??
Naděje dál jenom tiše zmíraj´
nebo se věší na provaz...

...a v tom zmatku se,škoda,trochu ztrácí,
že po dlouhý zimě už zase zpívaj ptáci...