Přijměte lásky drahé

Rukojmím svého plnícího pera
plno žen, při kterých se mysl má rozutíká
o lásce k nim, v mých básních není zmínka
hodiny probdělé ke mně tikaj - tikaj
dítě v košíku z proutí, křik ve zplavu co neutichal
nehodlám jíst chleba toho jež píseň měl bych zpívat
neúspěšné lásky, Sahara nad kterou jen zřídka prší
pocity po dešti co pak musím sušit...

bojím se srdce bolu
tak prosím přijměte lásky drahé, že vás již nemiluju
a své city uzamykám, bez klíčku za mřížemi
jak ježek v kleci - bránící se svými trny
své city již na dlani, tak šetrně nést nedovedu
ustavičný nářek
vlny minulosti všech těch lásek
poslední básník ze seznamu
těch ztrájících se darmodějů
příběhy psané z mého čela
co plné je, těch zvráštělých se vrásek
milovat jak předtím, již jednoduše nedovedu
přijměte lásky drahé, že vás již nemiluju