Anotace: ...
Budu ti psát
vzkazy
na lednici
nebo v lahvích
od vína
co jsem
stačila
vypít
za tu
půlhodinu
kdy jsi
odešel
navždy
Budu ti psát
o hořkosladkých slzách
zmateně bloudících
po tváři
s městem
v lících
Slzách
co dobyly
svět
A tvých šedivých vlasech
které mi chybí
na polštáři
Nemůžu zapomenout
na lásku
a na bolest
z probuzení
Na Prahu
kde jsem se rohodla
žít
i zemřít
ale to už budu
muset
zvládnout
bez tebe
jako se znovu
narodit
a najít tě
aby tyhlety
i budoucí
slova
měly opět
smysl
Pamatuj
budu ti psát
Nikdy však
nezapomenu
Dlouhá štanglička namočená v depresi. Stačí jedno milostné zemětřesení a půjde k zemi. Čas smutek zahubí. Pěkně podané téma v verši.
05.02.2019 23:58:16 | šerý
Jo, milostné zemětřesení.... To bych si přála, jen jsem dlouho neobjevila to pravý epicentrum :-P Obyčejná zemětřesení, ze kterých není pořádný tsunami, mě dávno nebaví. Čekám, že si mě osud jednou najde, jako já kdysi našla jeho, ale to už je dlouho...
06.02.2019 20:11:28 | Jasmin de Paris