Untitled

.
Je v tom cosi
magického
slyšet Navarovou
z koncertů
v šumících reprobednách
tu živelnost
která už nemá tvář
a zůstává
Neumíráme
To jsem chtěl jednoho
večera povědět matce
Oběma nám bylo zle
čas kdy nekoukáš na věci
Víš že v místnosti jsou
hodiny stůl a
Samantha ta dávná
dívka která bere
Nedarované
a neřekneš nic
Pokoj zůstane pokojem
a neřekneš nic
chvíli jsi žárovkou v lampě
pak parapetovým holubem
Slzy / na slzy není čas
Čas To zastavení
uprostřed ničeho
abys mohl obejmout
.
.