Konečné řešení

 
sedím sám v místnosti za okny je svět tady uvnitř ticho a přítmí
sám v jámě kterou jsem pomáhal vykopat
ponořený do vlastního vězení
jen podlaha čtyři zdi strop a žádné skutečné obzory
venku šustí křídly ptáci
nebe je modré a nekonečné ale ne pro někoho
kdo sám sebe uvnitř zamkl ale nemá žádné dveře
jsem ponorka jsem loď jsem letadlo
tenhle život je dno a já se potácím donekonečna hledám tě ale
ty už nikde nejsi
byla jsi
už jsi jinde
je mi zima
venku je strašná zima
ale já jsem v teple v bezpečí v pohodlné posteli uvnitř místnosti která nikdy nikam nevede
nechtěl jsem to tak
nechtěl jsem to tak udělat
a někde tam v dálce možná sedíš taky jako já v osamělé místnosti bez oken
a díváš se do stropu představuješ si nebe mraky stromy
možná tam na mně čekáš ale já čekám na tebe tady
nikdy se nepotkáme
nikdy to nebude
protože se to už stalo ale my dva jsme u toho nebyli
jsme osamělí
a je nám zima
venku je strašná zima ale my jsme v teple a bezpečí
přesto je nám pořád zima
 
vstal jsem a chtěl vzít za kliku u dveří které tady nejsou
chtěl jsem se vydat za tebou ale netušil jsem kam
chtěl jsem toho udělat tolik
a zůstalo mi tohle
jen čtyři stěny a dveře které tady nejsou
dveře na které jsem zapomněl
 
žiju na dluh vím že sám sobě docházím a že zítra až vstanu
budu se na sebe dívat
a sbírat očima rozlité střípky budoucnosti
všude po podlaze
 

jsem ponořený pod svou hladinou
dýchám ale nevydechuji
jsem plný slov ale není nikdo komu bych je řekl
jsem ostrov mezi kontinenty
vyprodaný mezi nechtěnými

možná už víš že se odsud nedostanu
že jsme spolu ve snových světech ale každý sám za sebe
uvnitř našeho konečného řešení