Stálo tam v mlze

Stálo tam v mlze

Stálo tam v mlze cosi tmavého.
Stálo to tam na mě hledělo.
Mému autíčku se zachtělo
kouknout se na to zblízka.

Teď na předním skle je cosi rudého
pavučina ve skle připomíná,
že tady není už nic veselého.
Mlha mě pokrývá….

Padám, nebo stoupám právě?
Nic nevysílá podněty mé hlavě!
Kousek čehosi leží támhle v trávě,
beztvárné, odpudivé, teplé…..

Mlha se vytrácí, vzduch kolem voní,
z nebe sem doléhaj hlasité zvony.
Andělé nade mnou slzičky roní
a se mnou to ani nehne!

Mlha se vrací a zakrývá nebe,
ze země noří se postavy temné.
Závan pekla se k mému nosu žene,
nic však mě nepřinutí vstát.

Odkud si zdáli lze slyšet hlasy:
„Nechme ho tady! Ať si klidně straší!“
hrůzou na hlavě vstávaly by vlasy,
kdybych nějaké měl.

A tak sám jsem se stal postavou temnou,
již nejedni řidiči cestou se leknou.
Stočí řízení a sebou tu seknou
právě zde,na místech, kde skonal jsem i já