Jedna malá temná myš

¨

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

setřel jsem ze sebe erotický prach vyndal z hlavy už hodně poškozený mozek
a dal si do ní zpátky sebe
rozhodl jsem se už nebydlet jako oni
vydávat se pokaždé tam kde se nejlépe napasou
a potom to vyprávět ostatním
dělit se o zážitky
které mi kradou čas

všichni takoví se mi prožrali do mozku a udělali si v něm hnízdo
házím o stěnu prázdné flašky od chlastu ale ti na druhé straně v tom vidí jen umění
křičím a volám že jsem tady sám ale ti na druhé straně v tom vidí divadelní představení
už nevím jak se mám zbavit toho prachu
toho stínu
toho plesnivého hnusu
který mi vysává život z těla
nevím jak obejít nekonečný les
nevím jak dojít k cíli cesty která nekončí

udělali si v mé hlavě své headquarters a pořádají z ní válečné výpravy
po celém mém těle
mám mrtvé ruce a s těma tě chci hladit
mám toho na sobě moc ale stále ještě se unesu
držím na svých bedrech svou planetu
cestou domů se drolím ale věřím že se stihnu dát dohromady

ukradli mi nože na maso vzali si svetry ponožky rukavice a jednu bundu
nechal jsem jim toho spoustu
bylo to jen jako
vždycky mi bylo líp
teď už jsem já to vycházejí slunce
pro ty kteří si neumyli ruce
a chtějí je umývat druhým

vlaky bez kolejí nejezdí





























































































jsem malá krabička od zápalek plná prázdných emocí
jsem růžová obloha plná zítřejších nadějí
jsem osamělá hračka mezi dětmi které si s hračkami nehrají
jsem podzimní strom plný jarních emocí
jsem dva dny pozadu když jsou všichni tak šťastní
a spokojení
mám v ruce karty ale nechci je vyložit
vnímám tu zázračnou vůni jarního vzduchu
a zítra
tady budu zase stát
a sám sebe se ptát
proč zrovna já
proč zrovna já a proč ne někdo jiný

lítám v tom tak jako popelavé nebe mezi válkami
stírám losy v naději že se to zlepší a budu mít naději
přehlížím špatné dny a soustředím se na ticho které přináší noc
miluju rána ale bojím se světla
mám tak nešťastné oči a v očích mě pálí
jsem opuštěná minulost
zanechaný v prostředí které mi už nepatří

rozhodl jsem se už nedýchat
předtím než se rozeběhnu hlavou proti zdi

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

teď když už je všechno v háji dokážu se na sebe podívat taky do zrcadla

a ta doba kdy jsem věřil že jste stejní je už dávno pryč

cesta kterou bloudím se dostala do bodu z kterého už není návratu

otevřu si dveře předtím než vstoupím do pekel

naříznu si ústa nožem a polknu všechnu špínu kterou jsem všem trpěl

všechny vás sežeru

všechny vás zničím

všechny vás doženu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

jsem tak sám