Špatná doba pro básníky

Špatná doba pro básníky

Špatná doba pro básníky,
ze snů se dnes nedá žít,
nezaplatíš jimi činži,
pod most bys pak musel jít.

Když máš štěstí, konta v bance
a neprodal jsi všechen cit,
můžeš psáti, ale tajně,
za blázna Tě budou mít.

Tolik mladých přesto píše,
mají proč a mají komu,
básně nejsou od aut klíče,
přesto předstihují dobu.

Naštěstí jsou ještě tací,
co si duši schovávají,
pro cit, lásku, pro básníky,
nikomu ji neprodají.

Nedali ji sešrotovat
kolem času v soukolí,
chtějí totiž někam dojít,
po své cestě chtějí jít.

Chudý je svět bez básníků,
s rukou trhu chamtivou,
nedá-li Vám mladým šanci,
trosky po něm zůstanou.

Trosky lidí, duše chudé,
kvádra, auta, paláce,
dnes už není módní říkat,
že musím jít do práce.

Čas nás honí ve dne v noci,
saň to smyslů zbavená,
požírá nám city, duši,
za poplatek zdraví má.

Zastavte ji, trochu zkroťte,
verše dejte pojísti,
ať si počká, ať se snaží,
sama do snů zapřísti.

A Vám mladým tento odkaz,
seniorka musí dát,
dál se snažte, je to krásné,
s mladými si verše psát.