Jezero Soucitu

Je mínus čtyřicet a sníh se třpytí
pod svitem úplňku měsíce v noci
nemám už vůbec nic k snědku, nic k pití
jazykem kapitál hodlám vytlouci

z ojínělých vousů kapku, dvě, vděčně
k Jezeru Soucitu sunu se tělem
odezírám ze rtů svých výjimečně
v zrcadle z ledu, čtu k hladině čelem

bezhlasé záchvěvy agónie z žízně
stůj! dává znamení - je čas se napít!
němá tvář, obličej půlnoční trýzně..
blafuje bídně, jen se neukvapit