BUDU SÁM

Ponorkoví srdcové královny
laskám ostnatým drátem
jsem supem mršiny
vycpaným ptákem sborovny
ubohým kastrátem
netečný rozmar chtivé dívčiny

krvavé hladové očí
pláčou stíny a bolest
co nezměříš
ani nespočítáš
schoulím se tam
kde kočky močí
zalezu jsi pod les
hrdé stromy co nezměníš
a neuhlídáš
budu sám

vpletu se do kořenů
vy-pramením do řek
vyrostu z podhoubí mechu
jako zdravý statný hřib
vtisknu se do paroží jelenů
co shazují je v nářek
o stromy které pláčou

a v tom posledním nádechu
já vůl …............dal ti svůj slib