MGU_K

Anotace: ...

je hloupý ale už odešel

můj nejlepší přítel se vrátil a odnesl si s sebou z toho světa kde byl
všechny duše které stihl zlomit
leží mi u nohou a nechává se hladit
prší a fouká vítr palmy se už nestihnou zvrátit na druhou stranu
moře se vylije a panelové domy zůstanou stát v tom prachu času osamoceně a bezdůvodně dál

nikdy se to nevrátí protože to jde pořád kupředu
lepíme kousky svých minulostí k sobě ale už jsou to jen sny a představy
jaro udeřilo plným proudem
kolikrát ještě si to budeš umět užít tak jako loni?
kolikrát ještě tady budeš?

nad zelenou loukou pod horami
jsou mraky a nad nimi modré nebe sahá tam kam nedohlédnu
pomalu se snáší přistávající letadlo k zemi a vítr fouká
plní rukáv a ukazuje směr
mraky se snáší k zemi a den stojí neutíká
jako dřív
kameny se neválí z kopce do údolí
nechodíme proti sobě ale spolu
nahoře v horách je zima ale tady dole mezi námi ne
ahoj to jsem jenom já
nad zelenou louku
pod horami
se blíží odpolední stíny mraků
vybuchujících odnikud

jsem člověk mám nohy jdu nikam jsem silný jsem slabý
jsem ticho jsem svět jsem v běhu v rozkvětu umírám odkvétám
ploužím se horami
nedokážu už žít mezi čtyřmi stěnami
chci nahoru vysoko chci pryč chci daleko

jsem pokažený jsem rozbitý rozložený a špatně složený
všechno co jsem kdy měl jsem tam dole nechal takový život je složitý takový život je snadný život je pomalý krátký
a prázdný

vypadá to jako bych byl pořád dole na zemi

přesto všechno
jak jsem se mohl dostat tak vysoko?

rozpadám se a sestupný proud mě unáší zpátky dolů k zemi na louky mezi přistávající letadla

to všechno co je teď se už jednou stalo
a stane se to zase znovu
točím se v kruzích
je to moje udržovaná sestupná spirála
vidím všechno ale nemůžu si šáhnout
jsem u všeho ale nemám to jak prožít

asi jsem nechal oči zavřené příliš dlouho a svět se mezitím proměnil v biomechanickou strukturu
která mi už nedovolí být
cítím se stísněně
jako by se stěny tohoto světa s kovovým hlukem přibližovaly