Probuzení

Opakování je prý matka moudrosti
Jenže každý začátek je taky těžký

Okna otevřená dokořán zvou ke hře na nezvané hosty
Kdo by byl však tak bláhový a snažil se Fénixe polapit?
Vždyť jeho křídla mu propůjčují:
Lesk démantů
Vůni nočních ohňů
Sílu divočiny

Věčně nezkrotný přesto velmi lehce zkrocen

Probouzí se dávná přání
Víčka se ale chystají ke spánku
Na hostinu dorazilo mnohem víc hostů než by bylo třeba
Malý kolibřík je už znuděný
Raději by tančil na progresivní rock

Kolo se stále otáčí aniž by si to kdokoliv uvědomil
Diamantové vozítko tě dostane vždy přesně tam kam je potřeba
Aniž bys to vnímal
Aniž bys o to bůhví jak moc stál

Nechce se ti marnit čas
Tak prostě běžíš
Řítíš se časoprostorem a zapomínáš na to známé chvění
Na to jak krásně zní tvá vnitřní struna
Sice už dávno praskla ale ty na ni směle hraješ dál a dál

Ať už ve stoje či v kleče
Čas se neúprosně vleče

Toužíš po nějakém zpestření
Ale všechny ty nahé dívky ve tvém okolí jsou jaksi zadané
Tak se ženeš sebejistě dál
Máš v sobě útočnost i odvahu tygra
Přesné zacílení s kapkou jedu štíra
I tak jsi přespříliš okouzlující
Kreslím si tvůj obličej kapkami rosy mezi rozložený notové papíry
Možná pro tebe složím úplně novou píseň
Ty pak můžeš doufat že na ni ani jeden z nás nikdy nezapomene

Chci ti vzkázat jen jedno
Cokoliv bylo kdy řečeno či uděláno
Nemůže se nikdy měřit
Se silou oceánu za nového úplňku

Na věku nezáleží
Čas prý neexistuje
Tak proč ho neustále měřit, že?

Až budeš příště zase stát sám na tom rohu
Vzpomeň na rádoby dětské laškování na hoře snů
Chvíli postůj
Rozhlédni se kolem sebe
Pak konečně najdeš všechno po čem jsi kdy vlastně tak hluboce toužil
Pst:
Víš to!