Stromy se sklání....
Stromy se sklání....
Koruny stromů se sklání
pod tíhou mých kroků
jaro šlehá metlou duši v pokání
v čase avatarů i falešných proroků
stromy sklání větve v němém úžasu
vybledlé nebe jim přikyvuje do rytmu
kde není objetí, marně srdce zachytnu
kradmý polibek vpleteš mi do vlasů
stromy sklonily koruny k zemi
vítr lomcuje vyhublé paže z větví
bez milosti....
V mrazivých dotecích ztrácíš se mi
mé srdce zraněné trháš ve dví
až do morku kostí...
pod tíhou mých kroků
jaro šlehá metlou duši v pokání
v čase avatarů i falešných proroků
stromy sklání větve v němém úžasu
vybledlé nebe jim přikyvuje do rytmu
kde není objetí, marně srdce zachytnu
kradmý polibek vpleteš mi do vlasů
stromy sklonily koruny k zemi
vítr lomcuje vyhublé paže z větví
bez milosti....
V mrazivých dotecích ztrácíš se mi
mé srdce zraněné trháš ve dví
až do morku kostí...
Komentáře (8)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Děkuji, Kočárku! Je to taková aktuální pocitovka...když je ti blízký člověk vzdálený a přece ti tak moc chybí.
09.03.2019 00:04:32 | Mt. Blanc
Celkem jasně je pocit básní vyjádřen
Jen jak to udělat
aby větve pochopily
že je pospolu drží kmen..(?)
09.03.2019 00:22:00 | Now
já myslím, že větvím je to šumák, ony jsou jinou realitou, stejně tak jako my... :-)
09.03.2019 10:42:48 | Mt. Blanc
Kde není objetí, marně srdce zachytneš..
Nejásá s jarem, je spíš zimomřivá a spodní proud dává tušit přežívanému smutku. Krásná.
08.03.2019 21:06:20 | Now