Plameny

Připadám si jako bych umírala.
ten pocit jako bych odlétala,
jako bych v rauši tancovala.
Na lůžku z trnoví přespávala.
Stojím na špičkách už příliš dlouho.
Většinou necítím nic, ale občas umírám touhou.

Kolikrát jsi slyšel Miluji Tě,
ale ve skutečnosti to bylo jen Chci Tě?
Nejhorší klišé ze všech ... .
A někdo vídá svou lásku jen ve snech.
Věřím Bohu avšak často souhlasím s Ďáblem.
Nemůžu si pomoct, i když vím,
že jednou to může být problém.

Jeho plameny šlehají vysoko,
ale já jsem stále výš.
Nevzdám svou duši ani pýchu
vždy si najdu skrýš.
Nahá na severním pólu
srdce sevřené mrazem.
Ale v hlavě mám to krásné slovo Spolu
duše protkaná zimostrázem.

Svými dlaněmi zažehávám uhlíky
led puká a praští.
Jen z dáli už slyším
ty zoufalé výkřiky.
Říkají, že vítězství je pro mně prý ztracené.
Ale co když zrovna oni,
budou jednou žít z mého plamene?