Od protějšího stolu

Od protějšího stolu na mě kdosi kouká,
nebude to žádná lehká holka,
výrazné bělmo má a krčí se jak chrt,
neotřelý make-up v uších křížky je to slečna smrt,
dekolt vyzývavý svůdné boky,
ve společnosti funebráků recituje o hřbitově sloky,
to není holka jen na jednu noc,
ta příliš sebevědomá je od boha má pravomoc,
pronikavý pohled nehty dlouhé černé,
od ferneta hoví si na bedně,
jak na uších na hrudi houpá se ji kříž,
na krku kérku "mít mě smíš",
duši na dranc mám a tělo nevýslovně bolí,
klín té dámy prochladlé v tu chvíli všechny rány zhojí,
to není krasavice neznámá já znám ji z mnoha obrazů,
přec jenom něco navíc má kolem úst námrazu,
a ačkoliv jen málo se to zdá,
ta ženská darebná každému z nás jednou dá.