prachová bouře dnešního večera

Ve vlnkách kouře prach tichounce klouže až na mou tvář dosedne
jako starosti na hruď když usedají na hruď toho kdo dýchá s přesvědčením
že dýchá rád protože konečně ...se usmířil se životem...

Ano jsou už zakopané sekery
snad ty jizvy nikdy nezmizí
může to být plus může to být výhoda
porvat se s životem
na ostří nože na dřeň kostní
neúnavně si hájit
svobodu
sama před sebou
klečet a tlačit si kameny do kolenou
tulit se ke smrti
a bát se že na mě ti mrtví zapomenou