Samota

 

Samota je ta potvora

co žere za živa rozum,

přišla jak průvan do dvora

snědla už hubenou kozu.

 

Samota je nenažraná

má hlad, je stále při chuti,

vchází ráda nepozvaná

své černé stíny ti vnutí.

 

Je chytrá, ale i lstivá

vloudí se do snů a mysli,

je plačtivá i bolestivá

šklebí se úsměvem kyslým.

 

Je lepkavá jako smůla

drží se zuby i nehty,

vešla, ani se nezula

pocuchá duši a nervy.

 

Samota přátele nemá

jak dravec vyhlíží oběť,

k osudu člověka slepá

v hlavě tvé bude si hovět.

 

Nesnáší veselí a smích

proto se na svět usmívej,

vyžeňte ji z domovů svých 

táhni samoto, utíkej.