Prší

Prší, prší kapky ztracených duší
Klátím se větrem na všechny strany
avšak smutek mi sluší
a podrážky mám pevně k zemi přikovány
Ze zad srší mi jiskry
a i když mně to mučí
smích na povrch se tlačí
za všechny co to aspoň jednou riskli

Prší, prší a z nebe prýští
hojnost toho
co bude chybět generacím příštím
Vodou už se celá blyštím
Svléká mně do naha
dávno pryč je už všechna má odvaha
a slizký břečťan má zápěstí spoutává

Prší, prší, magický ozón ve vzduchu praská
Ohňostroj z mého nitra dere se ven
mou kůži pálí i laská
Na hlavě korunu z jalovčí
a písek pod víčky
snad ještě to nekončí

Prší, prší vodní tříšť se líně snáší
Mé vlasy se třpytí
diamanty a granáty je krášlí
Já už to nevnímám
své já z deštěm prolínám
Běžím polem konopí
rosa mi boky pokropí
Těším se až pod rozkvetlou třešní posnídám
tak proč hlava mi třeští


Prší, prší ... ne slunce už je zpět
Na krátko
zas rozzáří svět
to jeho pozlátko
Mám dokořán otevřené oči
to vězení sladkobolné končí.
snad sám Hircine mně propouští
Přehodí přes má zmučená ramena
kůži z jelena
co škrábe i laská
A tahle podivná záchrana
tuším, že je to láska