Když vezmeš zmizík
Když vezmeš zmizík
nevidím ostře
otevřeným oknem slyším déšť
ale nevidím
skrz šedé šmouhy na skle
šmouhy... touhy
taky rozmazané na skle
a co když
když už nevím, jak dál
už je zase tady
tuha se třpytí jak briliant
Proč to vidím jen já?
Na zahradě nám chybí túje
To taky vidím asi jen já.
Mizím
každý den o něco víc
už jen čekám
kdy mě někdo přepíše
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
i když zmizík maže slova s jiného úhlu jde zase číst,tak možná Tě někdo vysvobodí,zahřátím... :-)
28.05.2019 20:22:40 | Danger
Jinak opět ST, Ty to se mnou jako se svým fanouškem prostě umíš ... Ono tam hraje i to, že Tě znám osobně a ty verše dostanou úplně nový rozměr .. ;-)
12.04.2019 17:46:08 | Jean-Paul Simon
Milá tanečnice ... někdy mám z těch Tvých veršů o Tebe strach. To Ti říkám narovinu. Toužím číst od Tebe verše plné lásky a radosti. ;-) Poštěstí se mi to někdy? ;-) :-)
12.04.2019 17:43:36 | Jean-Paul Simon
Bojím se, že ne. Píšu jen, když to jinde nejde.
12.04.2019 18:50:54 | Tanecnice
Vždyť já vím, už Tě dobře znám, ale moc bych si to přál ... přál bych si a přeji si, aby se Ti to jednou povedlo .. byla by to krása. Nemyslíš? Taková Francouzská revoluce v Tvé poezii ... Liberté, égalité, fraternité ... ;-) Toť jen mé letmé úvahy nad Tvojí poezií ... :-)
12.04.2019 19:57:28 | Jean-Paul Simon
Smutek sdělení profukuje pod dveřmi.
Někdy stačí pootočit hlavu a změnit úhel pohledu na okno. Tuhou zvěčnit rozkvetlou zahradu.
08.04.2019 11:54:09 | Now