Šeptám
do ucha skály
svůj žalm a bříza vrostlá
mezi balvany se
třepotá
V údolí Samoty
tichý a umolousaný
sedím s bohem
kterého odhalil světlík
dnešního
chladného rána
Tvůj text se mi líbí a na našeho renomovaného Nadkritika K.K. bych vůbec nedal....ST* :-D*
PS těším se na další Tvé básně
13.04.2019 12:51:30 | Frr
Trochu drhne slovo "třepotá" (dělá dojem větru v rozporu s celkovým pojetím) a "světlík" (mimo). V závěru chybí nějaký klíčový význam, místo něj máme světlík. Naopak dobře vyšlo slůvko "umolousaný" - tam hrdina dramaticky získal důvěryhodnost. Název myslím není nejlepší, text mluví o nějaké jiné věci než pokoře.
13.04.2019 12:11:04 | Karel Koryntka