Cesty po tepnách

Jak tolikrát už předtím
znova se hroutí svět
z padělanýho štěstí,
z popela cigaret;

jak jejich dým mi mizíš,
když nadosah Tě mám
- dotekům vzdálen příliš,
moc blízko vzpomínkám...

Jen otisk svojí dlaně
vypálils pod kůži.
Štěstí víc nedostanem,
smutek nám nesluší...

Ač krev je sladší vína,
z bolesti mívám strach;
cesta je nehostinná
žiletkou po tepnách...