labské pastorále

divoké kachny s nutriemi
rvou se o starý chleba
v tom utěšeném odpoledni
hladina řeky tak klidná
světlo tak měkké

opuštěné motorové lodě
vězí nehybně u mola
cestu k nim zavírají bílé mříže

mé kroky doznívají
stojím tady tolik šťastný
a nevím
co si s tím mám počít

nutrie vyleze z vody
pronásleduje malého kluka
ten prchá a v ruce třímá tvrdý krajíc
o který nutrii jde

ne už moc mladá matka kouří
odbarvená
zmalovaná
houpe kočárkem
hází nakousnutý linecký rohlíček
kachnám a nutriím napospas

znuděné věže vodní elektrárny
trčí pohledům vstříc
jez ostře přetíná řeku
tak hladkou a šťastnou
tak netečnou
jako já

labské pastorále
říkám si
myslím na všechnu tu energii
kterou odčerpaly esoterické imaginace
bůh Thót převtělený z ibise do podoby kachny
letí po modři oblohy

https://kvaj.blogspot.com