Doprdelekurvasakra

běžím jako o život

už se stmívá

rozum to nechápe ale srdce musí jít dál

hyeny vyčkávají

stromy

ty stromy teď už šíří jenom strach

všichni stojí za mými zády a ukazují si na mně

říkají si mezi sebou jak jsem neschopný

posmívají se mi

dělají to tak abych o tom věděl

chtěl jsem něco říct

ale neměl jsem ústa

mluvili za mně

určili mě jako vítěze jackpotu

postavili před zeď..

 

 

 

 

někdy to tak je

měsíc svítí a slunce pohasíná

a nikdy nic to neznamená

 

ale jednou za čas

to ty můžeš za to že nevyšlo slunce

můžeš za to že byla válka

můžeš za to že musíme být tady

jak já chtěl jen večeřet

a já chtěl být doma se ženou

já chtěl být jinde

všichni chtěli být pryč ale nikdo neuměl říct pravdu

jen lhali a jeden druhého plácali po zádech

zatímco moje zdechlina se válela v rohu místnosti

tam mám to své místo

zdá se

že už napořád

 

 

 

stále běžím jako o život

k namalovanému moři

nahoru

tam je můj domov

tam jsem chtěl vždycky být

tam jsem patřil

tam jsem byl a taky přestal být šťastný

 

 

tak se teď ptám tichého večera

 

co mám dělat?

kam mám jít?

chodím si a nevím už kam

zapomínám

na všechny

na všechno

ztrácím

a nepotřebuju už nacházet

 

 

 

je osm patnáct večer

zima 

 

 

 

 

 

Nemůžu si pomoct

 

Ale 

 

Ale

 

Ale

 

 

 

Spát

To je zavřít oči a usnout