Dívám se z okna

Dívám se za sklo a v odrazu šťavnatého slunce vidím sebe,
vlak zajíždí do rokle, co ji tu vytrhala detonace dynamitu.
Ztratila se oranžová, skočily na nás skály, jejich barva zebe
a dál projíždíme zastávkami navlhlými močí, plných parazitů.

Kecy sprejem, zatlučená okna a slamník kde se zakořenila bříza,
pak cestou vykoukl kostel a německé náhrobky odstrčených po tisících.
Sex v baru, zánět žil, ukradené cigarety a furt dokola jak repríza
koncentrovaně vytloukly mi z hlavy mozek tyhle příběhy cestujících.

Pořád civím na řádek v knize, k té tištěné větě pořád se oči vrací,
větší pozornost má však piktogram, ta cedulka: "nevyklánět se z okýnka"
Nástupiště zaplnili dva v podnapilém stavu, montérky podepsané prací
tak čpí to tu rumem ale venku to kvete a já vzpomněl si na Máj od Hynka.