jako píseň
kterou nikdo nesložil
zní mi teď v hlavě jejích očí smích
zármutek žil napjatých
k prasknutí
jak obraz
co malovat mě nikdo nenutí
jen sráz přede mnou
ve spáncích tepe krev
když jdu tmou
ta chvíle
kdy je cítit v těle každý nerv
už dávno je smutkem spasitele
víno z temných rév
těch ušlechtilých
probudilo hlučný smích
smích naděje i beznaděje
pak konec zazvonil
hluk zábavy ztich
záblesk života unik z knih
potom zhas
zbyla jen prázdnota
po kůži přeběh mráz
až zorničky se zúží
pod dotekem těch chvil
pod drtivým závanem
lehounkých bosých nožek víl
šťastný jsem zůstal nad ránem
a co se písní týká
bolí jako v srdci dýka
https://kvaj.blogspot.com