Vstávej

ON:

Proč se ptáš

jestli zůstanu sám sebou

proč se tak hloupě ptáš

když odpověď znáš.

Usínáš

dnes naposledy podemnou

a  naposled k sobě blíž

mě na dosah máš.

Ve hře světel a stínů

co ladně tančí po tvých bocích

vůně parafínů

já nechci se vzdát

V srdci hráz

a ve Tvých slaných očích

už vyperšel nám čas

a já nechci Ti lhát...

ONA:

Tak se ptám

jestli zůstaneš sám sebou

a místo místo mě

Ti vypní šrám

Usínám

Tvá silueta nademnou

a naposled k sobě blíž

Tě asi fakt mám

Světla svíček zvolna hasnou

tma se dere mezi nás

už vypršel nám dvoum čas

je třeba to vzdát

Vzpomínku na sebe krásnou

co zrcadlí se v našich očích

svět se s námi točí

i když měl by teď stát...

OBA:

Tak vstávej

otři si slzy

nakonec se tomu budeme společně smát

vstávej

ještě je brzy ztráty počítat

vstávej 

otři si slzy

na svých cestách budeme si jen to dobré přát

vstávej

ještě je brzy

ztráty počítat...

chyby si vyčítat!