Až...

Až Slunko za obzor se skloní
a nad hlavou mi zazáří hvězda první,
ponořím se do nekončícího snění,
z nějž nenácházím vysvobození.

Až i druhá hvězda na nebi vyjde,
ten krásnější svět tu zbyde.
V něm pro smutek a slzy místa nebude,
přijď krásný sne, smrtící přelude!

Až i poslední na oblohu vystoupá nova,
budu si přát zas a znova,
slyšet alespoň ve spánku krásná lásky slova.
I když jen na chvíli, srdce se usmívá.

Až na východě nový den se zrodí,
poslední pohlazení snu zahodí
a krutá slova jen tak prohodí:
"Přestaň už snít, ve dne se to nehodí!"