v dobách
kdy byly dny tak lehké
a noci tak krásně těžké
čekával jsem na tramvaj
v Karmelitské ulici
za krásně lehké noci
čekám tam na zastávce zase
jen náš satelit
sedmačtyřicetkrát oběhl stálici
a tramvaj nejede
silnice je překopaná
dělníci lijí do děr beton
kde vyhlížím tramvaj
stojí v horním okně domu
tlustá žena na předprsni
tramvaj stále nejede
ač výkop už je plný betonu
přiženou se dvě vyhlídková auta
s dvěma generály
vyparáděnými a ješitnými
profičí betonem a jsou pryč
jen brázdy po nich zůstávají
tramvaj cinká – jak se blíží
za ní padá tlustá žena
od těla se táhnou siločáry
vrátí ji zpátky do okna
ale já už nenastoupím
https://kvaj.blogspot.com