Obličej

Ze skály trčí výčnělek,
hrubý, špičatý,
ale na pohled přesto příjemný.

Pod ním dvě půvabné červené čáry,
synonyma smyslnosti,
když se jich něžně dotýkám,
gravitace na mě ztrácí působnosti.

A dvě modře kvetoucí pomněnky,
vyrostly ve stejnou chvíli,
jako toto celé údolí,
zavírají svá poupata vždy okamžik před setměním.

Potom jen slunéčkovou hřívou,
zakryješ tuto pohádkovou scenérii
a vydáš se na cestu sněním.