Nenechte zemřít.

Lidé zabíjejí, lidé umírají.
Ubližují dětem, slyším je, jak naříkají.
Svět je nespravedlivý,
stále se někdo dívá do hlavně,
ale vždy je čas zachovat se správně.

Mé srdce je mé brnění
mým štítem zas moje svědomí.
Bože, jestli jsi,
my dva nejsme stejní.
Já jsem vesmířan, hvězdný skaut,
oba jsme, ale trojrozměrní.

Tak řekni, můžeme přežít?
Jak dlouho budou před námi
tajemství původu střežit?
Vím, jsem lunatik,
někdy se cítím stará jak Didaktik.

Nikdy, ale nepřestanu pátrat,
po významu bytí,
tohoto druhu,
podivných lidí.
Chtěla bych postavit celu jak Fritzl,
zavřít tam toho divného strýce,
co místo podšívky nosí dynamit.

Nechci ho totiž popravit ... jako on mně.
Možná zním levně.
Je však třeba stále připomínat
některé věci zjevné.
Nenechte zemřít lidského ducha !
Spojme se, ať skončíme
tohle období (duševního) sucha.